1. kapitola

12. května 2014 v 21:18 | Anne |  Povídky

Píp, píp, pí...... Jako fakt ?? Taky když ráno slyšíte tenhle zvuk tak málem vyletíte z kůže? Já teda rozhodně.... a mám tak 100% chuť třísknou s budíkem o zeď. Bože kdo to jako vymyslel ??
Další den. Čas utíká strašně rychle. Závěrečné zkoušky se mi blíží každý dnem, a já už teď mám takový strach.
S obrovským nutkáním se zase svalit do postele jsem vstala a podívala se na svůj odraz do zrcadla. Vypadala jsem jinak, ale přitom stejně. Pořád stejné světlehnědé vlasy, které mi sahají asi do pasu. Pořád ty samé zelené oči a plné červené rty. Pořád ta samá štíhlá, vysoká postava. Jak říkám. Nic se nezměnilo. Tak co je jinak?
Neměla jsem čas to řešit. Rychle jsem se oblíkla, nachystala a seběhla schody dolů. Udělala jsem si "snídani". Nemohla jsem se moc najíst. Dneska mě mají vážit. Teda, pokud se jim to povede. Já se jenom tak nedám. Protože pokud si stoupnu na váhu a budu mít zase o půl kila nahoru, tak z toho moje profesory nespíš odvezou na nosítkách.
Jo. takhle to vypadá každý měsíc. Dřív jsem měla problémy s anorexií, bulímií, ortorexií a dalších podobných hm, no sraček. Pořád ještě nejsem úplně v pořádku. To ostatně nebudu asi nikdy, ale jím. A to je pro mě důležité. Sice jím málo a zdravě, ale jím.
***
Vešla jsem do třídy a všechny pozdravila. Zamířila jsem přímo do své lavice.
"Hi people" zajásala moje spolusedící a moje nejlepší kamarádka.
"To tě ten pozdrav ještě neomrzel? " zasmála jsem se.
" Ne, ani ne..." Na to už jsme vypsrkly smíchy obě. My dvě se smějeme pořád. Ani nevím proč. Prostě to tak nějak jde samo.
" Hej, Sann máš v pátek čas?? Mohly bychom si spolu někam vyrazit. Však víš, sbalit nějakýho kluka na ples" řekla jsem až jsem se uklidnila.
" Myslíš i na něco jinýho?? Ale... že váháš. Bude to super. Jen doufám, že potkáme Chrise, abych mu to mohla vmést přímo do toho jeho nádherný ksichtu, kterej nenávidím!! " řekla s takovým tím výrazem : Jednou ho zabiju. Divím se, že u toho nerozdrtila tužku, kterou měla v ruce.
Chris je její bývalý přítel, který ji odkopl proto, že se s ním ještě něchtěla vyspat.
" Pořád se nebavíte? Já vím, že to byl těžkej a ošklivej rozchod.. ale přece jenom to jsou už 4 měsíce. Sice je to totální kretén, to už ale nezměníš. Takže.... proč se o to pořád staráš??" Něžnější hlas, než který jsem teď použila, snad ani neumím.
"Protože ho pořád miluju..." zafňukala s očima nahoru, jakoby na něho vzpomínala.
" Já vím, že jo... " zašeptala jsem jí a objala ji.
"Tak pojď ať stihneme klasiku" řekla jsem po chvíli.
" Dneska se budeme vážit co?" řekla a její hlas ješště víc zesmutnil.
" Jo.... To je super ne ?" ironický podton byl hodně zřetelný.
" To teda jo" zasmála se a už too byla zase ta stará Sanndra, která má názory učitelů někde. O názory ostatních se vůbec nezajímá. Narozdíl ode mě.
Vstala jako by se ještě před minutou málem nerozbrečela a hopsala směrem k baletnímu sálu.
Musela jsem se nad tím jejím chováním usmát. Je tak nevinná a při tom vůbec. Tohle na ní miluju. Její bezstarostnost.
***
"Á raz, á dva, í tři....." hlas mojí profesorky baletu zněl celým sálem. Hudba klavíru se nesla v krásném rytmu, který mě ale neudil... Kdyby jste to poslouchaly každý den 4 hodiny denně, taky by vám z toho hlava šla kolem.
Když cvik skončil, nohy jsme zavřely do 5. pozice a ruku daly do přípravné pozice.
Stála jsem u prostřed sálu a držela se tyče. Celá tyč byla zbraná ostatníma spolužačkama, které se snažily udělat dojem na profesorku, aby je mohla pochválit.
Přede mnou stála Sanndra, která se na mě v zrcadle usmívala a dělala různé ksichty, aby mě rozesmála. Dělala snad úplně všechno. Snad jenom kromě cvičení.
Z druhé strany stála Bianca Anbrieová. Je to takyvý ten typ holky, že když jste s ní sami je strašně fajn, bezva, úplně si jí zamilujete. Ale jak je tam ještě někdo stane se z ní jenom namyšlená holka, která si myslí, že všechno umí a všechno ví. Byla strašná snaživka. Podlízala profesorce tak očividně, že se ještě divím, že si toho nevšimla. Chce být prostě nejlepší. Je odbrá, ale ne až tak dobrá. Pořád se vymlouvá, že jí něco bolí nebo, že začíná umírat a takový fámy říká co druhej den. Pokaždý přijde s něčím novým jen aby se nezjistilo, že je strašný poleno....
Ještě před ní stála Abby Withmorová. Další takový případ. Akorát o 100 % snesitelnější. Byla fajn. Vlastně to byla moje kamarádka... ale jak jsem řekla. Podobný případ jako Bianca.

Hned jak jsme se poklonily a zasteskaly klavíristce a profesorce ( ano... to musíe dělat... k tomu se radšši nebudu vyjadřovat) jsme celé zpocené zamířili do šatny převlíknout se do normálního oblečení. Vážně lidi... k čemu je mít na sobě celej den upocenej trikot a bílý silonky.
" Vidím, že seš ze dneška nadšená" houkla jsem na Sann mezitím co jsme se převlékaly.
" Celá happy jak dva grepy." odpověděla sarkasticky.
" Co se stalo?? " Usmála jsem se na ni a doufala, že to zase není o Chrissovi.
" Už nemůžu. Nezvládám to tady. Balet mi nejde. Profesorka na mě neustále jenom řve a už mě nabaví poslouchat tyhle jejich kidy! řekla zoufale ": Dopni kolena... Máš tu nohu moc nízko.... Zatáhni ten svůj zadek... Neprohýbej se...." předváděla profesorku. Tahle reakce mě překvapila. Myslela jsem, že jí na tom nezáleží. Nikdy neřekla, že bý jí to vadilo. Vždycky se k tomu stavěla tak, jako by jí to absolutně nezajímalo...
" To nebaví nikoho, nejsi jediná neboj. A to, že mají blbý kecy víme už dlouho. " odpověděla jsem s ironickým úšklebkem.
" Já vím, ale už mě to deptá." nasadila ten svůj štěněcí výraz.
" Zkus na to nemyslet" snažila jsem se jí povzbudit.
" Ok. Tak pojď... musíme naplánovat kam půjdem v pátek!" evidentně moje podpora zbrala. Už zase vypadal i mluvila normálně. Tyhle změny nálad byla u ní normálka.
Vyšla jsem hned za ní a začala přemýšlet.




Takhle nějak vypadal můj dnešek. :DD
Tak co říkáte na první kapitolu ?? :DD budu moc ráda, když něco písnete do komentů... tak zatím ahooj :) :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 14. května 2014 v 15:21 | Reagovat

První kapitola vypadá moc pěkně a zajímavě, těším se, jak to bude pokračovat dál! Na balet chodím do divadla ráda, nikdy jsem ale na něj nechodila... Souhlasím, budíky by se neměly vyrábět:-D
Díky!

2 Anne Anne | Web | 14. května 2014 v 18:41 | Reagovat

Moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama